Český a evropský průmysl stojí na prahu zásadních změn, které budou v nadcházejících letech definovat jeho konkurenceschopnost. Nedávné setkání RockawayQ, které svedlo dohromady lídry z technologického, investičního a výrobního sektoru, jasně ukázalo, že se nejedná pouze o další období nejistoty, ale o zlomový moment. Diskuse expertů, mezi nimiž nechyběli Sara Polak, Michal Šmída, Jan Burian, Petr Mahdal, Jan Hvížďala a Michal Fichtner, se soustředila na klíčové faktory, které budou formovat budoucnost průmyslu – od geopolitiky a makroekonomických vlivů, přes roli umělé inteligence ve výrobě, až po strategická rozhodnutí firem v turbulentním prostředí.
Klíčové faktory utvářející průmysl v roce 2026
Podle Jana Buriana, experta na digitální transformaci, se průmysl nachází v jedinečném bodě, kde se setkávají geopolitické napětí, proměny dodavatelských řetězců, tlak na energetickou efektivitu a bleskový nástup umělé inteligence do reálného provozu. Nejde o hledání jediné správné strategie, ale o schopnost firem neustále přehodnocovat svá rozhodnutí a přizpůsobovat se. Petr Mahdal z FLO Group dodává, že rok 2026 přinese nutnost zvládnout několik zásadních proměnných současně, včetně vývoje globální poptávky, obchodní politiky Spojených států, cen energií a regulatorního prostředí v Evropě, zejména v energetice a automobilovém průmyslu.
Geopolitika a makroekonomické vlivy
Evropský průmysl čelí strukturálně dražším energiím než v USA a musí se vyrovnávat s obchodní politikou a geopolitickými konflikty, které výrazně ovlivňují dodavatelské řetězce. To vytváří značný tlak na návratnost investic a vyžaduje rychlou adaptaci výroby na měnící se trh. Soupeření mezi USA a Čínou se promítá i do Evropy, kde sice stále existuje vysoká závislost na čínských komponentách, ale zároveň se otevírá prostor pro postupné snižování této závislosti a posílení role Evropy v aplikaci technologií na komplexní průmyslové problémy, kde má evropská výroba silné know-how.
Umělá inteligence – více než jen technologie
Sara Polak z CIIRCu/Oxfordu zdůrazňuje, že umělá inteligence není jen další technologií, ale mění samotné fungování firem, hodnotu práce a způsob, jakým lidé získávají dovednosti. Pro firmy bude klíčové umět řídit změnu, vnímat chyby jako součást zlepšování a pomoci lidem přejít do nových rolí, kde i juniorní pracovníci mohou mít díky technologiím velký dopad. AI v průmyslu dnes představuje nový způsob, jak firmy pracují se složitostí, propojují data napříč systémy a urychlují rozhodování v rychle se měnícím prostředí. Úspěch tak závisí nejen na technologii samotné, ale na jejím smysluplném začlenění do firemních procesů.
Strategické rozhodování: Mezi úsporami a investicemi
Současné ekonomické a geopolitické prostředí zvyšuje nároky na řízení investičních a provozních rozhodnutí. Je nezbytné rozlišovat mezi krátkodobými úsporami a dlouhodobými investicemi, které zvyšují efektivitu, produktivitu a odolnost. Firmy, které se zaměřují pouze na snižování nákladů, sice mohou krátkodobě stabilizovat hospodaření, ale z dlouhodobého hlediska ztrácejí schopnost reagovat na tržní změny.
Dlouhodobá vize vs. krátkodobé úspory
Jan Hvížďala z JHV-GROUP vysvětluje, že dnes už nestačí jen šetřit. Úspěšné firmy si na modernizaci vydělávají chytřejší a efektivnější výrobou – zkrácením prostojů, omezením vadných kusů a zvýšením produktivity. Ušetřené prostředky pak investují do automatizace a digitalizace. Zároveň upozorňuje na dopad elektromobility, která snižuje počet dílů v automobilech, což nutí firmy navázané na klasické komponenty hledat nové programy. I když je český automobilový průmysl v robotizaci na vysoké úrovni, v jiných odvětvích jsme daleko za evropským průměrem.
Od pilotů k měřitelným výsledkům
Z pohledu velkých průmyslových organizací hraje zásadní roli schopnost převádět technologické iniciativy do běžného provozu. Michal Fichtner z Continentalu zdůrazňuje, že skutečná výzva spočívá ve škálování ověřených řešení, jejich napojení na existující systémy a sladění s procesy i lidmi. Pokud digitalizace zůstane jen sérií izolovaných pilotů, nepřinese firmám očekávaný přínos. Bez práce s integrovanými daty, jasně definovaného cíle a měřitelných přínosů zůstávají i pokročilé technologie jen dílčími nástroji bez širšího dopadu na fungování výroby.
Data a software jako pilíře konkurenceschopnosti
Na přelomu let 2025 a 2026 se stále zřetelněji ukazuje, že o konkurenceschopnosti průmyslových firem přestávají rozhodovat jednotlivé investice do výrobních technologií. Do popředí se dostává schopnost řídit výrobu prostřednictvím dat, softwaru a digitálních nástrojů, které umožňují reagovat na kolísající poptávku, tlak na návratnost investic a rostoucí nejistotu v globálním prostředí.
Nová éra průmyslového softwaru
Michal Šmída, CEO RockawayQ, uvádí, že výrobní technologie jsou dnes z velké části komoditizované. Skutečná konkurenční výhoda se přesouvá ke kvalitě softwarové a datové vrstvy nad výrobou – tedy k tomu, jak firmy dokážou data sbírat, interpretovat a využívat v reálném čase. Právě průmyslový software, aplikovaná AI a platformy propojující stroje, lidi a procesy umožňují firmám optimalizovat výrobu, predikovat vývoj poptávky a udržet marže i v prostředí zvýšené nejistoty.
Budování ekosystémů pro budoucnost
Z investičního pohledu dává smysl zaměřit se na řešení, která vytvářejí horizontální datovou vrstvu nad výrobou a umožňují škálování napříč závody i celým výrobním řetězcem. Evropský průmysl má silnou tradici a kvalitní talent, ale jeho dlouhodobá konkurenceschopnost bude záviset na tom, zda se dokáže posunout od role levné výrobní základny k roli technologického partnera s vysokou přidanou hodnotou. Klíčovou roli v tom sehrají ekosystémy, které propojí průmysl, technologické dodavatele a kapitál.
Letos se strategická rozhodnutí budou stále více promítat do každodenního řízení výroby. Geopolitická fragmentace, proměnlivá globální poptávka, strukturálně vyšší ceny energií v Evropě a dražší kapitál vytvářejí prostředí, ve kterém se zvyšuje tlak na schopnost plánovat, simulovat a řídit výrobu v reálném čase. Firmy budou nuceny pracovat s více scénáři vývoje trhu a rychleji upravovat své výrobní i investiční plány. Technologické inovace samy o sobě nestačí; digitalizace, automatizace a umělá inteligence se v průmyslu posouvají z fáze pilotních projektů do fáze produkčního nasazení, od kterého firmy očekávají měřitelné výsledky. Rozhodující roli hraje schopnost propojit technologie s procesy, daty a odpovědnostmi v rámci firmy. Zkušenosti z praxe ukazují, že hlavní limity dnes často nespočívají v dostupnosti technologií, ale v práci s daty, řízení změny a schopnosti úspěšná řešení škálovat napříč závody a dodavatelskými řetězci. Výhled do roku 2026 tak naznačuje posun od izolovaných investic k systematickému budování digitálních a datových základů výroby. Firmy, které dokážou propojit průmyslový software, aplikovanou AI a spolupráci v širších ekosystémech technologických partnerů a kapitálu, získají výraznou výhodu v řízení nákladů, flexibility výroby a schopnosti reagovat na výkyvy trhu. Právě tato kombinace se stane jedním z klíčových faktorů, které rozhodnou o pozici evropského a českého průmyslu v následujících letech.
